Nezlořeč králi

Po 16 ledna 2017

(původně psáno jako odpověď příteli na podzim 2016, ještě před zvolením pana Trumpa za amerického prezidenta)

V poslední době mnoho lidí zlořečilo zvláště v Praze panu presidentu Miloši Zemanovi. A to nikoliv v soukromí, ale na veřejných shromážděních.

Dovol mi abych se k tomuhle vyslovil, protože si myslím, že tohle je jedna ze zpráv, které šíříš, které obsahují nebezpečné omyly. Navíc, upřímně řečeno, mě tohle natolik naštvalo, že jsem se konečně dokopal k tomu, abych sepsal svoje názory na vztahy křesťanů k politice.

  1. Vycházím z toho, že pravda (byť jenom jako souhlas výroku s objektivní realitou, i bez ohledu na Pravdu, jíž je osobně Pán Ježíš Kristus, J 14:6) je velice důležitá hodnota, kterou by měl každý křesťan klást na velmi vysoké, ne-li jedno z nejvyšších míst. Samozřejmě jenom „Pravda Vás osvobodí” (J 8:32), „hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti“, respektive, jsme-li u věcí týkajících se českého státu, tak „Pravda (Páně) vítězí“. Z tohoto hlediska bych si dovolil se snažit přivést několik věcí na úroveň pravdy a věřím, že tím posloužím Pánu Bohu.

  2. Právě z lásky k pravdě si myslím, že je velice nebezpečné překrucovat slova a zneužívat je ke stranickým účelům. Pokud tak někdo činí, vystavuje se nebezpečí, že bude obviněn z šíření nepravdy, a pokud tak činí opakovaně a schválně, tak asi i ze lži. Tak třeba „zlořečení“ je slovo, které má definovaný význam, neznamená cokoli by autor výroku chtěl, aby znamenalo. Novotného Biblický slovník definuje zlořečení jako „vyslovené nebo napsané slovo, o němž se věří, že přináší neštěstí tomu, proti komu bylo vysloveno nebo napsáno“ (str. 1307). Pokud jsi někdy slyšel někde, že by někdo veřejně přál neštěstí panu prezidentovi, tak bych o tom rád slyšel, já jsem nic takového neslyšel. Pokud tomu tak není a ve skutečnosti se jednalo o to, že jenom někdo pana prezidenta kritizoval (byť možná nehezkými a nevhodnými slovy), tak to nebylo zlořečení.

    No, a pokud šíříš nepravdivé informace, tj. pomluvy a žaloby, o svých bratřích, tak … hmm, nejlepší vyučení bys dostal u někoho jiného, ale k němu do učení fakt nechoď (Zj 12:10).

  3. Ještě jedna předběžná poznámka, o odluce Církve od státu, respektive o tom, že český stát je státem sekulárním, ve smyslu nespojeným s jakýmkoli náboženstvím či s ateismem. Odluka Církve od státu není něco, co by si vymysleli zlí ateisté za účelem likvidace pravé zbožnosti. Bojovali za ní a doslova umírali zástupy našich předků ve víře v dlouhé dlouhé řadě (zmínil bych třeba Baltasara Hubmaiera, mého oblíbeného křtěnce, odvlečeného z moravského Mikulova a upáleného 1528; ale klasicky je třeba zmínit Johna Locka a jeho Dopis ohledně tolerance (1689), který se považuje základ náboženské svobody a odluky). To, že je někdy zneužívaná (zejména nedávno v USA), neubírá nic její hodnoty.

    A pokud si odluky a náboženské svobody nevážíš, a toužíš po theokracii, tak se prostě neshodneme. A pokud jenom toužíš po zmírněné podobě, kdyby stát zasahoval do lidského svědomí a otázek víry, tak bych si dovolil Tě varovat. Možná se Ti líbí, když francouzský stát útočí na muslimky a jejich oblečení (a přitom taky na židovské muže a jejich kipu a na katolické jeptišky, zákazy náboženských symbolů jako součástí oblečení se jich týkají úplně stejně; toho si přitom žádný z těch bojovníků za křesťanskou Evropu nevšímá), možná souhlasíš, když francouzský stát zcela hnusně okrádal katolíky počátkem dvacátého století, ale úplně stejný francouzský stát teď potlačuje francouzské Hnutí za život způsobem, který i mě pobuřuje (a to mám k organizaci Hnutí za život obecně dost vlastních připomínek).

    Znáš určitě tu básničku od pastora Martina Niemöllera “Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. …“ a tak dále až „Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.“ Svoboda, jak tvrdil pan prezident Havel (a původně, jak jsem teď náhodou zjistil, Martin Luther King), je nedělitelná.

  4. Je velice důležité si přesně uvědomit, jaká je biblická úcta k úřadu a jaký je biblický podklad prezidentského úřadu. To je dost složitá otázka.

    Je třeba si všimnout toho, že izraelský král biblických dob, byl doslova a do písmene vybrán ke svému úřadu Bohem (byť prostřednictvím proroka; 1Sa 10:1, 1Sa 16:13), anebo byl alespoň potomkem z dynastie, která byla takto Bohem vybrána. Vstup do úřadu pak byl výslovně náboženský obřad, kdy byl král pomazán posvátným olejem (symbolem Ducha svatého).

    Česká republika není náboženská instituce, ale má zcela světskou podobu (čl. 2(1) Listiny základních práv a svobod), na jakémkoli náboženství zcela nezávislou (a na rozdíl třeba od Francie, je Česko skutečně neutrální k jakékoli formě náboženství). Prezident České republiky (jež svoji moc dle čl. 2(1) Ústavy odvozuje od lidu) není vybrán nějakou náboženskou institucí, není z Boží milosti prezident, ale je zvolen lidem ve volbách.

    Obrácená strana tohoto práva normálních občanů je ale odpovědnost lidí za toho, koho zvolili. Nejenom to. Znamená to také, že všichni občané jsou podle svých schopností povinni se účastnit demokratické diskuse o tom, kdo mají být jeho dalšími v moci postavenými a jakou politiku mají zaujímat (dokonce podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod mají občané právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád!). Jistě ne všichni se musí věnovat politice profesionálně, dokonce ani ne moc aktivně, ale znamená to, že nesmíme utéci od odpovědnosti za stav občanské společnosti a věcí veřejných, které jsou kolem nás. Chápu, že to je pro mnoho lidí poměrně těžké břemeno, které odmítají nést, a mám temné podezření že takovýto strach z odpovědnosti je pro mnoho křesťany důvodem, proč se raději tváří, že lidi v moci postavení (od pana prezidenta až po poslední úřednici na místním úřadě) jsou monarchové z Boží milosti, a oni si mohou zakrýt oči před tím, co takový člověk dělá, a před svou odpovědností.

  5. Prezident České republiky není absolutní monarcha. Biblický izraelští králové byli zcela absolutními monarchy a v limitech vlastního svědomí a strachu z Božího trestu si mohli dělat v podstatě co chtěli.

    Pro biblického křesťana postaveného na zásadě sola Scriptura je to dosti obtížná situace, protože v Bibli je jenom velice omezené množství modelů vlády a žádný z nich není moc aplikovatelný na demokratickou republiku. Máme tam

    • několik zbožštěných orientálních despotů (faraoni, babylonští vládcové), kteří prosluli krutostí a svévolí (např. vraždění nemluvňat Ex 1:16)
    • římského císaře (neslavně proslulý císař Nero byl pravděpodobně tím vládcem, za kterého se měl konkrétně modlit Timoteus dle 1Ti 2:1-4; tolik k dalšímu bezbožnému nesmyslu pana Trumpa, když nabádal křesťany, aby se nemodlili za pana prezidenta Obamu, protože toho není hoden; hmm, napadá mě, že každý má jenom tolik úcty, kolik jí projevuje druhým)
    • dvanáct soudců z knihy Soudců a několik dalších zmíněných jinde (sem by asi bylo možno zařadit i Abrahama a jeho potomky, i když jejich moc se omezovala v podstatě jenom na jeden tehdy nepříliš rozsáhlý kmen),
    • směs různých králů sousedních zemí o jejichž způsobu kralování víme jenom velice málo, a kteří většinou nejsou středem pozornosti Písma, a konečně především
    • řadu izraelských králů od Saula dále.

    Vypisuji tady celý tento seznam zejména proto, abych zdůraznil, že ani jeden vládce v Bibli nebyl demokraticky zvolený prezident republiky. Použití biblických příkladů k posouzení současné politické situace se tedy nutně musí omezit pouze na použití analogie, nejde je použít přímo.

    Prezident České republiky je dle Hlavy třetí Ústavy chápán jako osoba pověřená vykonáváním povinností úřadu prezidenta (a má tomu odpovídající práva). Nic méně, ale nic více. Úcta k prezidentu by tedy neměla být větší (ale ani menší) nežli k nejnižšímu úředníkovi na místním úřadu (a ano, i k nim bychom měli přistupovat s úctou, kterou jim dává jejich úřad).

  6. Biblická úcta k autoritám má také nějaký obsah a není to, cokoli by si někdo přál aby to bylo. Tak třeba já tomu rozumím tak, že:

    1. Předně budu respektovat a poslouchat veškerá úřední rozhodnutí, která pan prezident učiní v rámci výkonu svých povinností. To je v případě českého prezidenta překvapivě málo (čl. 62 Ústavy). Jedná se o různá jmenování (profesoři, velvyslanci, vláda), amnestie a aktivity v rámci zákonodárného procesu. Můžu si o nich mnohé myslet (a třeba o amnestii pana prezidenta Klause nebo o různých vyznamenáních udělených panem prezidentem Zemanem si myslím mnohé), ale v zásadě je nám nezbývá než je respektovat (pokud není možný soudní přezkum, ale to je dost těžká záležitost).
    2. Budu (a to uznávám, že s tím má mnoho lidí problém) uznávat, že je mým prezidentem i v případě, že jsem pro něj nehlasoval. Pokud akceptuji demokracii, tak je samozřejmě nutné připustit, že většina národa zvolí někoho, koho já nechci, a je moji povinností se tomuto rozhodnutí podřídit. To je někdy těžké, a je třeba se vyvarovat všech poznámek „Já jsem Vám to říkal!“, i když tomu tak je. Snažím se.
    3. V případě, že potkám pana prezidenta někde v temné jeskyni, jak si ulevuje, tak ho nezavraždím, maximálně mu ustřihnu kus pláště (1Sa 24). Používám tohoto absurdního příkladu, abych ukázal, že úcta biblických postav ke králům byla velice omezena. Rozhodně, co se týče kritiky izraelských a judských králů se toho můžeš dočíst velice mnoho a rozhodně bych se neodvažoval tvrdit, že všichni ti, kteří kritizovali někdy často katastrofální vládu biblických králů, jim zlořečili.
    4. Rozhodně si myslím, že nemám právo se vzdát své části odpovědnosti za věci veřejné. Každý má jiný podíl, ale rozhodně je součástí této odpovědnosti pro některé jasně se vyslovovat k tomu, jak věci veřejné fungují či nefungují. Pochopitelně, že to má být činěno slušně a s úctou, která náleží každému člověku, ale formy projevy jsou různé. Někdy může být dokonce možná vhodnou formou projevu i hození rajčete na pana prezidenta.
    5. Pochopitelně, součástí mé odpovědnosti jako křesťana je modlit se za všechny vysoko postavené (1Ti 2:1) a přát jim všechno Boží požehnání. Ovšem je také pravda, že vzhledem k tomu, že nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí (Ř 3:10n), je součástí tohoto Božího požehnání i pokání tam, kde je potřeba. Ne, nejsem povolán k tomu, abych vedl politiky a představitelé veřejné moci k pokání (pokud k němu nemám nějakou jinou cestou nějaký osobní vztah; tátovi jsem klidně řekl, když jsem myslel, že dělá kravinu ;)), ale znamená to, že když se za někoho modlím, neznamená to, že s ním musím souhlasit ve všem, co dělá.
  7. Tolik asi k obecným úvahám o vztahu k „vysoko postaveným“ obecně (a k prezidentovi konkrétně). Teď ještě několik poznámek o panu prezidentu Zemanovi konkrétně.

    1. Pochopitelně největší problém co mám s panem prezidentem Zemanem jsou jeho vztahy se současnou ruskou vládou. Netvrdím, že by on (nebo pan prezident Klaus, ale tomu se teď nevěnujeme) byl opravdu přímo a vědomě agentem ruské vlády pracujícím pod jejich řízením na rozvrácení Česka a Evropské Unie. Nemáme o tom žádné skutečné důkazy a předpokládám, že s něčím tak zjevným by asi nikdy nesouhlasil (neexistují-li tam dávné závazky, o kterých nevíme, ještě z časů Sovětského svazu).

      Na druhou stranu o čem máme naprosto jasné důkazy je, že podstatnou část prezidentské kampaně pana prezidenta Zemana platil Lukoil, firma přímo ovládaná ruskou vládou (což ostatně před zvolením pan prezident popíral, po zvolení klidně uznal). Ostatně to je také jediné vysvětlení proč pan Martin Nejedlý stále trčí na Hradě (člověk, který by měl být za normálních okolností zcela diskvalifikovaný z jakékoli práce ve státní správě, protože na příklad kvůli svým podezřelým stykům není oprávněn zacházet se státním tajemstvím; také člověk, který vedl firmu, která okradla stát o dvacet sedm miliónů korun, to je soudní rozhodnutí, ne pomluva pražské kavárny).

      Další provázanost pana Zemana s ruskou vládou a s kruhy kolem prezidenta Putina jsou snad natolik zjevné, že snad je není potřeba rozebírat. Mohl bych, ale moc se mi do toho hnoje nechce sahat. Celé další seznamy jeho pochybných aktivit je možné nalézt třeba na Wikipedii.

    2. Přesto ale musím zmínit, že pan Zeman, který při prezidentské kampani prohlašoval, že bude pan Evropa, a bude podporovat členství České republiky v Evropské Unii (na rozdíl od pana Klause), tak nyní svými skutky aktivně napomáhá destabilizaci EU (návrh referenda o vystoupení z EU, podkopávání společného evropského postoje vůči Moskvě kvůli válce na Ukrajině, podrývání samostatného Kosova) jako by byly v souladu se snahami Moskvy. Také mi připadne zcela odporné, že pomocí zjevných lží podporuje Rusko v její válce na Ukrajině (i proti vlastnímu ministerstvu zahraničních věcí a ministerstvu národní obrany tvrdil, že na Ukrajině a Krymu nejsou žádná ruská vojska; teď tuto lež přiznala i Moskva, náš pan prezident se za tyto lži nikdy neomluvil, i když poté co se svým podílem na okupaci Krymu vytahoval i pan Putin, tak tuto skutečnost musel také připustit). Máme v PCF několik lidí z Ukrajiny a tak se mi tahle sprostota zvláště dotýká.

    3. Alkoholismus … šest skleniček vína a dva panáky denně (což je množství, které sám udával) prostě je extrémní a nezdravé, ať si jeho pan doktor tvrdí co chce. Ještě zmíním vyzvedávání korunovačních klenot, ale dále se mi o tom také nechce mluvit. Samozřejmě, že mi ho je líto a alkoholismus je osobní tragedie, ale přesto to prostě pro mě značně diskvalifikuje člověka z pozice prezidenta. (O jeho manželských a jiných vztazích se nebudu vyjadřovat, to už je pod úroveň; sice to vrhá světlo na jeho charakter, ale s výkonem politiky to asi moc co dělat nemá).

    4. Jak jsem řekl, pravdomluvnost je pro mě velice důležitou veličinou. Náš pan prezident je dvakrát soudem usvědčený ze sprosté lži (kauzy Peroutka a Pavel Hasenkopf), ani jednou se neomluvil. Říkám sprosté lži, protože i v případě že by se jednalo o omyl, tak slušný člověk uzná, že se zmýlil, omluví se a jde dál (což mimochodem musím uznat i panu Babišovi v případě jeho úkecu o cikánském koncentráku v Letech, kde se docela prostě omluvil). Nikoli tak pan prezident, který raději zneužije peníze svěřené mu námi občany na výkon jeho pravomoci, nežli aby připustil, že se mýlil. O mnoha a mnoha prokazatelných lžích, které kolem sebe šíří, snad ani není třeba se zmiňovat.

      Dalších opovrženíhodných akcích (Opoziční smlouva, nebo celé podivné vrácení Lidového domu ČSSD a spor s JUDr. Altnerem se stalo ve chvíli, kdy předsedou strany byl on; to je okradení státu o hezkou miliardu korun nebo ještě více) je mnoho, ale buď se staly ještě před jeho volbou prezidentem, nebo mi teď také nepřipadne důležité je vypočítávat. Mohu na vyžádání dodat.

    5. Některé další aktivity mi jsou upřímně proti srsti (zcela nedůstojné podhazování se Číně v zájmu určitých soukromých společností, obecná sprostota, nápadné pohrdání lidskými právy, podpora ozbrojování nezákonných lidových milicí, šíření nenávisti k přistěhovalcům, návrhy na segregaci invalidních žáků), ale jsou to jeho osobní názory, které jsou buď znakem pouhé nevzdělanosti a ignorance, nikoli zlé vůle, nebo se už asi vejdou do toho, že bych měl respektovat svého prezidenta. Bohužel ale stále zbývá celá řada věcí, které zcela ignorovat nedokážu.

Tož tak, co mi napadalo, když jsem si četl Tebou šířený email obviňující řadu lidí, kterých si vážím, z proklínání pana prezidenta.

Pán Bůh Ti žehnej,

Matěj

Category: faith Tagged: czech politics cultureWar Bible