Odpověď Danu Drápalovi

St 18 září 2013

(veřejná odpověď jako reakce na jeho článek)

Ahoj, Dane,

strávil jsem teď pozdněvečerní chvíli čtením Tvých článků duchovních i politických a chtěl bych Ti moc poděkovat. Většina mi jich moc potěšila a i když se vším nesouhlasím na 100 %, tak jsem musel s překvapením konstatovat, že mám pocit, že se naše názory poněkud přiblížily za posledních sedm let co jsem měl to potěšení potkávat Tě trochu osobněji (nejsem si jist, kdo se více přiblížil komu, a je to celkem jedno). Děkuji.

Důvod, proč Ti píšu (kromě toho, že Ti rád děkuji) je okomentovat celou situaci kolem současného vyšetřování bývalých poslanců pro korupci. Celkem mě fascinuje jak málo (jestli někdo) se věnuje podle mého dosti podstatnému problému celé diskuse. On totiž do jisté míry má pan Nečas pravdu. Pokud máme volební systém, který vede většinou ke koaličním vládám (a jestli je to dobře, je jiná otázka, ale moc bych nespěchal to rychle odsuzovat), tak je vyjednávání „vy nám dáte tyhle dva náměstky za tohohle ministra“ nevyhnutelné. A když se nad tím zamyslím, tak mi asi tohle moc nevadí. Stejně, ale když se nad celou kauzou zamyslím zcela volně (bez uvažování o platných zákonech, ale spíše de lege ferenda), tak mi připadne chování pánů poslanců (a těch kdo jim ty posty slíbili) jako hluboce nemravně a podle mého hodné trestu. Tak co s tím? Kde je ta hranice mezi politickým dohadováním a nemravnou korupcí? A právě tohle je podle mého otázka, kterou slyším strašně málo. Lidé buď (spolu s panem Nečasem) bezmocně rozhodí ruce a prohlásí, že se nedá nic dělat, anebo upadají do abstraktních nesmyslně náročných požadavků, které končí závěrem, že každá politika je svinstvo (a tudíž není nic lepšího nežli si dát další pivo a pokračovat v nadávání na ty hajzly nahoře).

Když jsem si nad tímhle lámal chvíli hlavu, tak mi napadlo, co na tom je špatně. První důvod (který mi ale nepřipadne natolik překvapivý) je, že je něco jiného organizace společné vlády a rozdělení oblastí, kterým se má ta která strana (a ten který ministr) věnovat, a na druhé straně ovlivnění toho, kterak jednotlivý poslanec (který se zavázal slibem rozhodovat pouze podle svého vědomí a svědomí a v souladu se zákony) se zavazuje nějak rozhodnout v jednotlivém případě. Ale hlavně mě došlo, že se zde jedná o fundamentálně jinou oblast „odměny“. V případě zasedání v dozorčí radě společnosti částečně (nebo zcela) vlastněné státem, přece nejde o toho člověka. Zde jde o to, aby byl dobře spravování majetek vlastněný státem a ten člověk tam není sám za sebe, ale pouze jako zástupce státu (resp. vlastnických podílů vlastněných státem). Dokonce mě napadá že by takový zástupce (a vlastně všichni členové dozorčích rad) neměl být placen za svoji práci od dozorované společnosti ale od toho, koho zastupuje. Ale to je ještě jiná věc.

Teď se chci zabývat něčím jiným. Pokud totiž posuzujeme všechny tyto členy dozorčích rad jako zástupce státu kontrolující společnost, že řádně hospodaří s majetkem státu, tak se přece jedná o jasné působení veřejné správy, tedy o činnost profesionální a odbornou. Výkřik kteréhosi politika (nepamatuji si přesně koho, tedy nebudu ani nadhazovat jméno), že neexistují odborníci na členství ve správních radách, je tudíž zhruba stejná hloupost jako to, že neexistují odborníci na kontrolu jaderných elektráren. Existují, jmenují se manažeři (nebo auditoři, nebo kombinace obojího) a dobří jsou natolik výjimeční, že jsou placeni zcela výjimečnými platy, které si zcela zaslouží. Specialisté na dozor nad firmami neexistují pouze tehdy, pokud (což předpokládám je standard současných členů dozorčích rad) členství v dozorčí radě znamená pouze podepisovat dokumenty bez čtení, účast na rautech, a pobírání platu.

Čímž to se dostávám k té myšlence, kterou jsem zatím málo slyšel. Skandál kolem zkorumpovaných poslanců je jenom dalším z dlouhé série problémů způsobených neexistencí profesionální veřejné správy oddělené od politiky. Toto neoddělení považuji ostatně za jeden z největších problémů současného Česka, ale je zřejmé že většinu veřejnosti (a politických komentátorů) tento problém nechává zcela chladným. Součástí zákona o veřejné správě by samozřejmě mělo být i jasné stanovisko, které posty jsou politické a politicky obsazované a které jsou posty veřejné správy obsazované pouze na základě odbornosti. Za první republiky (kterou jinak nemíním brát za vrcholný vzor právě v otázce korupce) to byli pouze ministři a jejich náměstkové, vše od sekčních šéfů na ministerstvu níže byli ze zákona profesionálové. Problém státem vlastněných společností nikdo moc neřešil, protože takové nesmysly tehdy pokud vím neexistovaly.

Pán Bůh s Tebou,

Matěj

P.S.: A i když se považuji za konzervativce, tak si myslím, že si máme vážit i zločinců, protože zločinci jsou pro mě především lidé nosící obraz Boží a nejsou primárně určeni svými zločiny, kterých si opravdu vážit nemáme. Ale předpokládám, že v tom spolu v podstatě souhlasíme a jenom jsem ne dobře porozuměl nikoli perfektně formulované větě.

Category: faith Tagged: czech politics

Comments