Poděkování sestře Černé

Po 06 listopadu 2023

(napsáno pro sborový časopis evangelického sboru ČCE Praha-Braník „Brána“)

Loučili jsme se s drahou sestrou Růženou Černou. Při smutečním shromáždění jsem nejprve nechtěl obtěžovat a když jsem se nakonec rozhoupal, tak už bylo pozdě. Chtěl bych proto alespoň touto cestou přidat tuto svoji malou vzpomínku, která velice silně ovlivnila můj život.

Když jsme s Markétou měli v červnu ’96 svatbu, jedno z našich prvních důležitých předsvatebních rozhodnutí bylo, že (abych ocitoval svého tehdy budoucího tchána) „kde jsou mladí, nemají být staří ani v rámečku na zdi“. Zároveň jsme věděli (a byl to jeden z důvodů proč jsme měli svatbu v tom termínu), že za několik týdnů odjedu nejprve já a vzápětí o několik týdnů později Markéta za mnou do Spojených států, takže nemělo smysl hledat nějaké dlouhodobé bydlení.

Sestra Černá nám nabídla bydlení v jejím domě v půdním bytu, který měli pro hosty, a tak jsme strávili ty nejdůležitější první týdny našeho manželství u nich, první nejdůležitější rozhovory (a spory) mám navždy spojené s nekonečným hukotem dálnic, které obklopují Spořilov, v pozadí, a také s velikou láskou vzpomínám na četné večerní pohovory nad kávou, které jsme s manželi Černými vedli. Bylo to krásné léto a dodnes na něj velice rád vzpomínám.

Tím ale Růženka neskončila. Po dvou semestrech (opět se začátkem léta) jsme se vrátili do Prahy a mysleli jsme si, že si rychle seženeme bydlení a těch několik málo týdnů strávíme u mých rodičů. Zjistili jsme, že situace je poněkud odlišná. Jednak těch několik týdnů hledání bytu se protáhlo na celý měsíc a jednak byt, pro který jsme se nakonec rozhodli (a naše zkušenosti s exarchou Ivanem Ljavincem by byla jiná historie, na kterou zde nemám čas), byl v natolik špatném stavu, že jsme museli provést jeho rekonstrukci. A vzhledem k tomu, jak jsme jako noví manželé neměli moc peněz, museli jsme většinu rekonstrukce udělat svépomocí. Když jsme trochu nešťastně přemýšleli, kde budeme bydlet, tak sestra Černá nezaváhala a bez oka mrknutí nám oznámila, že se samozřejmě nastěhujeme zase k nim.

Vzhledem k tomu, že nám skutečně mnoho jiného nezbývalo, nabídku jsme vděčně přijali s tím, že snad tak do měsíce budeme pryč. Měsíc se s měsícem sešel, pak to byli dva měsíce, tři, a nakonec nám to trvalo skoro do Vánoc, nežli jsme byli hotovi. A Růženka s bratrem Černým nás neustále vděčně hostili, podporovali nás a opravdu fungovali jako nejlepší mentorové stále ještě velice nového manželství. Jsme jim za to oběma velice vděčni.

Category: faith Tagged: czech protestant