So 26 září 2015

Čtu si teď Halíka "Co je bez chvění není pevné" a a zaujala mě tam myšlenka (od kohosi třetího, ale nemůžu teď ten citát konkrétně najít), že odmítnutí Boha je často odmítnutím minulosti a paměti, protože skutečná Přítomnost není možná s odmítnutím některé části života. Hrozně se mi to zalíbilo. Nejenom proto, že mi to dává hodně smyslu z mého osobního života. Ale i proto, že mi to dává hodně smysl při pohledu celonárodním. Asi je to do jisté míry, co říká Halík, že český národ trpí anamnézou paměti kvůli příliš bolestné minulosti.

Není opravdová víra a přebývání v Přítomnosti nejlepším (a možná jediným) lékem na uzdravení zraněné zkušenosti a paměti?

Category: faith Tagged: sermon czech