On healing prayers and pain

Čt 13 října 2022

(můj komentář na článek Dana Drápala „Uzdravování dnes“)

Nejhlubší zážitek ohledně uzdravení (kromě tedy několika případů, kdy jsem se za uzdravení skutečně modlil) byl výjezd našeho sboru v Americe, který vedl Randy Clark. Bylo to na dva dny a bylo neuvěřitelné jak prostý a autentický byl, i když vyprávěl věci skutečně těžko uvěřitelné. Takové to „buď to byl zázrak jako prase, nebo ten člověk lže jak když tiskne“ … nějaká alternativa nebyla možná. A protože nevypadal jako člověk, který by lhal, tak jsem musel přijmout některé velmi úžasné věci (pamatuji si i teď po letech na příběh ženy, která měla děti i po hysterektomii, protože ji děloha prostě zase dorostla a jiné podobné záležitosti). Ale ještě důležitější nežli jeho úspěchy bylo, že skoro polovinu času věnoval svým neúspěchům (fakt, skoro celý den z dvoudenního programu). Patnáctiletá krásná holka, která umírala dlouho na rakovinu … na konec v zoufalství nad její situací vstoupil podruhé v životě do čtyřicetidenního postu … a holka nakonec stejně umřela. Neměl k tomu samozřejmě žádné vysvětlení, protože právě problém těchto situací je, že vysvětlení nemají, ale dal nám jednu otázku, která mě od té v souvislosti s modlitbami za uzdravení provází: „Záleží Ti na těch lidech natolik, že jsi ochoten kvůli nim i přijmout bolest z nevyslyšené modlitby?" Často se asi nechceme modlit za druhé, ne proto, že bychom si nebyli jisti jestli oni budou uzdraveni, ale kvůli sobě, protože nechceme zažít tu případnou bolest z nejistoty a z modliteb, které byly vyslyšeny jinak, nežli bychom chtěli. Jsme ochotni riskovat i takovou bolest?

Category: faith Tagged: review blogComment czech faith conscience orthoschesi innerHealing

comments

Page 1 of 1