Úvaha postvolební

Sun 22 October 2017

Co jsem napsal dnes ráno jednomu kamarádovi na IM:

Tak já Ti nevím. Jsem hodně nešťastnej z té včerejší post-volební diskuse předesedů vítězných stran. Kromě toho, že jsou morálně radikální názory dost neuctivé k milionu a půl našich spoluobčanů, tak efektivně dotlačili Bureše k tomu, že v této chvíli jediná oficiální možnost jeho vlády je s komunisty a Okamurou. Dáš přednost takové vládě (a referendu o vystoupení z EU a NATO, např.) nebo třeba vládě Ano, ODS a lidovců?

Neříkám, že jsem úplně pro tu druhou vládu, ale nežli tu alternativu úplně odmítneš, tak je dobré uvážit všechny důsledky. Berlusconiho (což mi připadne jako mnohem případnější precedent pro Babiše nežli tolikrát omílaný Trump) také nakonec nedostali ti, kteří proti němu bojovali s pěnou u pusy, ale ti, kdo trpělivě nabízeli opravdové řešení problémů, které se on tvářil řešit, a čekali až ho jeho hříchy doženou.

A myslel jsem při tom na Pithartovu Obranu politiky a na Michaela Oakeshotta.

In political activity men sail a boundless and bottomless sea; there is neither harbor for shelter nor floor for anchorage, neither starting point nor appointed destination.

-- Michael Oakeshott: Rationalism in Politics

Category: faith Tagged: politics czech cultureWar conservatism

Comments