1. září 1939

Wed 08 March 2017

W. H. Auden

Původní překlad anglického originálu vytvořil Ivo A. Benda, upraveno.

Sedím v jedné z putyk
Na Dvaapadesáté ulici
Jsem nejistý a mám strach
Zatímco umírají chytré naděje
Ubohého, nepoctivého desetiletí:
Vlny hněvu a strachu
Cirkulují v jasných
I temných zemích světa
A tíží naše soukromé životy;
Nevyslovitelný pach smrti
Prohřešuje se v zářijové noci.

Exaktní bádání
Může odhalit všechny prohřešky
Od Luthera až po dnešek,
Které dohnaly naši kulturu k šílenství.
Vzpomeňte si, co se stalo v Linci,
Jaká monstrózní představa vytvořila
Psychopatického boha:
Já i svět už víme,
Co se učí děti ve školách.
Ti, kterým se děje zlo,
Zlem zase oplácejí.

Vyhnanec Thukydides věděl
Všechno, co řeč může říci
O demokracii, věděl
Co dělají diktátoři,
A jaké stařecké bláboly povídají
Lhostejnému hrobu;
Analyzoval vše ve své knize,
Vypovězené osvícenství,
Bolest vytvářející návyk,
Korupci a zármutek:
To vše musíme znovu vytrpět.

Do tohoto neutrálního vzduchu,
Kde slepé mrakodrapy hlásají
Ze své závratné výše
Sílu kolektivního člověka,
Každý jazyk chrlí
Své vlastní marné výmluvy:
Ale jak dlouho lze žít
V euforickém snu;
Ze zrcadla zírá
Tvář imperialismu
A mezinárodní bezpráví.

Tváře u baru
Lpí na svém normálním dni:
Světla nikdy nesmí zhasnout,
Hudba musí pořád hrát,
Všechny konvence se spikly,
Aby tato pevnost
Předstírala, že je domovem;
Abychom neviděli, kde jsme,
Ztraceni ve strašidelném lese,
Děti, které se bojí noci
A které nikdy nebyly šťastné ani hodné.

Prázdné agresivní žvásty,
Jež hulákají důležití lidé,
Nejsou tak sprosté jako naše přání:
Co napsal šílený Nižinsky
O Diaghilevovi,
Platí o normálním srdci;
Neboť omyl živený v kostech
Každé ženy a každého muže,
Touží po tom, co nemůžeme mít,
Nikdo nechce univerzální lásku,
Každý chce být milován sám.

Z konzervativní temnoty
Do etického života
Přijíždějí zaměstnanci z předměstí
A opakují své ranní sliby;
„Budu věrný své ženě,
Soustředím se více na svoji práci,"
A bezmocní guvernéři se probouzejí,
Aby pokračovali v zákonem nařízené hře:
Kdo je teď může osvobodit,
Kdo může přesvědčit hluché,
Kdo může mluvit za němé ?

Nemám nic než hlas,
Abych odhalil hlubokou lež,
Romantickou lež v mozku
Smyslného člověka z ulice
A lež Úřadů,
Jejichž budovy ční do nebe:
Neexistuje nic takového jako stát
A nikdo neexistuje sám;
Hlad nedává volbu
Občanům ani policistům;
Buď budeme milovat jeden druhého,
Nebo zahyneme.

Bezbranný pod závojem noci
Leží náš otupělý svět;
A přesto se všude rozzáří
Ironické body světla,
Kdykoli si Spravedliví
Vymění svá poselství:
Kéž já, stvořený z Erosu
A prachu jako oni,
Sužovaný stejnou
Negací a zoufalstvím,
Vzplanu pozitivní vášní.

Category: faith Tagged: czech poem

Comments