Čt 14 prosince 2017

(z emailové diskuse)

K obavám z roztříštěnosti:

Pokud v prvním kole bude mít Zeman více než 50% hlasů, bude zvolen. Pak je úplně jedno, kolik hlasů dostane Drahoš a Fišer. Pokud v prvním kole nedostane více než 50%, a předpokládejme, že do druhého kola se dostane, pak záleží na kandidátovi s druhým nejvyšším počtem hlasů. V takovém případě by se teoreticky mohli Drahoš s Fišerem vyautovat a do druhého kola by se Zemanem se mohl dostat jiný z kandidátů, který by mohl (?) teoreticky být horší než Zeman.

Na otázku "jak se to počítá" odpovídají příslušné §§ zákona - viz příloha.

Tato úvaha mi připadne zcela mimochodná. Co se týče první varianty (absolutní majority pana Zemana) — ano, nejlepší podporou takové hrůzné situace (která nepředpokládám, že nastane) by byla rozhádaná opozice, navzájem lijící na sebe špínu (a tím se oslabující) a bez jasného protikandidáta proti panu Zemanovi.

Co se týče mnohem pravděpodobnější situace, kdy bude druhé kolo, tak je to totéž. Buď bude proti panu Zemanovi stát jasný kandidát podporovaný většinou lidí, kteří by pro pana Zemana nehlasovali, anebo tam bude slabý kandidát, zdecimovaný předchozími souboji s ostatními kandidáty a zbrocený krví, bahnem a lejny z předchozích soubojů.

Žil jsem nějakou dobu v USA, ve státě Massachusetts. To je obecným politickým přesvědčením obyvatel jeden z nejlevicovějších států Spojených států. Přesto a přestože Republikánská strana má v ostatních volbách zcela minimální podporu, v něm bylo veliké množství republikánských guvernérů. Největší boj guvernérských voleb totiž není závěrečný souboj dvou protikandidátů, ale primárky Demokratické strany. Tam proti sobě nastoupí několik rozhodných, silných kandidátů, každý s obrovskou podporou. Nastane předvolební boj se všemi fauly, pomluvami, reklamami a ostatními hrůzami, které jenom americký demokratický život může obsahovat. Nakonec z tohoto boje vyjde oficiální kandidát Demokratické strany pokrytý šrámy, pomluvami i opravdovými kostlivci, kteří byli vytaženi se skříní.

Proti němu nastoupí kandidát Republikánské strany, kterého všech pět Repulikánů ve státě (nebo kolik jich je) mezitím v tichosti zvolilo. On je čerstvý, svěží, odpočatý, bez jakékoli známé vrásky na své minulosti, a často nemá problém svého oponenta zlikvidovat, protože munici už mu laskavě připravili Demokrati.

Podle mého téměř kdokoli ze slušných kandidátů (pánové Drahoš, Horáček, Fischer, Hilšer, Kulhánek) má šanci na to porazit pana Zemana pokud budou samotní a nebudou dostatečně oslabení, a pan prezident to velice dobře ví. Jeho jedinou šancí je mít dostatečné množství alternativních kandidátů, kteří rozštěpí opozici a způsobí, že se loajalita k výslednému protikandidátovi co nejvíce oslabí.

Proto je třeba podporovat aby všichni demokratičtí voliči a strany podporovali jenom jednoho kandidáta (nebo maximálně dva, pro případ ztráty prvního kandidáta ať už z jakéhokoli důvodu). Jedinou metodou, jak se domluvit na tom, kdo to je (nikdy se nedohodneme na základě jejich kvalit, to by přesně pan Zeman chtěl), je podle mého zásada seniority kandidátů. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. První přišli pánové Drahoš a Horáček a ostatní jsou za nimi dost s odstupem. Dalším kritériem podle mého může být vyřazení těch, kdo se neobtěžovali se sbíráním podpisů a zajistili si podporu poslanců nebo senátorů, protože ti ještě ani kampaň nezačali a není jisté, že mají prostředky a schopnosti na to nějakou vést. To je pro vyřazení pánů Fischera, Hanniga (kdyby nebylo tisíc dalších důvodů), Hynka (ditto), Kulhánka a Topolánka (jako by nebylo mnoho dalších důvodů, a další).

Zbývajícími kandidáty jsou tedy pánové Drahoš (141 234 hlasů), Horáček (86 940) a možná i pan Hilšer, který sice selhal ve shánění hlasů, ale alespoň se snažil a 43 000 jich sehnal. Podle mého v tomto pořadí.

Category: faith Tagged: politics czech blogComment